Jdi na obsah Jdi na menu
 


14. 11. 2020

Nedělní slovo - 15. listopadu

33. neděle v liturgickém mezidobí – cyklus A

15. listopadu 2020

Stojíme téměř u konce církevního roku. Proto se dnes otevírá téma posledního soudu. Proč bude někdo oceněn za svůj život a proč jiný odsouzen? Dnešní neděle je také výzvou k modlitbě za nás všechny, abychom neztratili perspektivu své účasti na Boží slávě.

1. ČTENÍ z knihy Přísloví (31,10-13.19-20.30-31)

Text je výběrem veršů ze závěrečné kapitoly Knihy přísloví, v hebrejštině má charakter hymnu. Kniha v 9. kapitole hovořila o moudrosti a hlouposti v podobě dvou žen. Tak i náš text odkazuje v širším porozumění na „paní Moudrost“. Jde o chválu správného životního postoje, a dokonce moudrosti samé.

Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.

ŽALM 128,1-2.3.4-5

V duchu prvního čtení nejde jen o radost nad dobrým životním partnerem, ale také nad správným postojem k životní moudrosti.

Odpověď: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.

   Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, – kdo kráčí po jeho cestách. – Budeš jísti z výtěžku svých rukou, – bude ti blaze a dobře.

   Tvá manželka bude jako plodná réva – uvnitř tvého domu. – Tvoji synové jako výhonky oliv – kolem tvého stolu.

   Hle, tak bývá požehnán muž, – který se bojí Hospodina. – Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma – po všechny dny svého života.

2. ČTENÍ z Prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům (5,1-6)

Nejstarší apoštolský list a nejstarší kniha Nového zákona (snad z roku 51 po Kr.) mluví také o posledních věcech. Tehdy, stejně jako dnes, se lidé ptali, kdy to bude a zda se máme posledního příchodu Krista bát.

Co se týká času a chvíle příchodu Páně, není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci. Až budou lidé říkat: „Je pokoj a bezpečí“, tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a synové dne, noc ani tma nemá nad námi právo! Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.

EVANGELIUM podle sv. Matouše (25,14-30)

Matoušovo evangelium uzavírá Ježíšovu veřejnou činnost čtyřmi tematickými řečmi. Všechny směřují k poslednímu soudu (podobenství o věrném služebníku, o deseti družičkách, o hřivnách a o posledním soudu). Zjevný důraz je kladen na odpovědné chování ve srovnání s pouhým strachem či útěkem před zodpovědností. Hřivna (řecky talent) je 30 kg (např. stříbra), šla by srovnat s hodnotou řady milionů korun.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Jeden člověk se chystal na cesty, zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: ‘Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.’ Pán mu řekl: ‘Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.’ Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: ‘Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.’ Pán mu řekl: ‘Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.’ Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‘Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.’ Pán mu odpověděl: ‘Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.’“

K ZAMYŠLENÍ

1/ Často si křesťané kladou otázku, jak porozumět podobenství o hřivnách. Nemusíme si vyčítat, když vzdáme kroužek kreslení či vyšívání! Zde jde o mnohem víc. Hřivna byl obrovský majetek. Pán nám svěřil život a očekává, že ho budeme rozvíjet v plnosti. Nikoli pouze ve svůj prospěch (požitek), ale k plnosti života celého stvoření. To zahrnuje soulad mezi Bohem a naším životem, stejně jako soulad v našich vztazích… Poslední služebník se na první poslech jeví jako chudák, možná neměl tolik schopností… Ale on tu nestojí jako někdo, komu podnikání nevyšlo, ale jako někdo, kdo to dopředu vzdal! A navíc nepřichází s omluvou za svoji zbabělost, ale s nadávkami na toho, který mu hřivnu svěřil. Není těžké osočit Boha, že za všechno může. K tomu jsme ale dar života nedostali a takový postoj nepřinese nikomu radost. (zdroj www.vira.cz)

2/ V církvi často slyšíme o skromnosti a pokoře. Nemá to ale být důvod pro to, abychom jen tupě plnili nejzákladnější povinnosti, nebo se nechali vést strachem nebo leností. Dnešní podobenství to potvrzuje. Pán v tomto podobenství očekává podnikavost, odvahu a schopnost využít všech darů, které byly dány. Zkusme si připomenout jaké dary, schopnosti mi Pán svěřil. Jak s nimi pracuji? Jak je to s mou leností a otupělostí? Jednám s odvahou, nebo se strachem z Boha? (zdroj www.vezmiacti.cz)

ANEKDOTA Rosenkranz se modlí. Vroucně se modlí. Celou duší se modlí. Stále hlasitěji se modlí. Až mu Stein poklepe na rameno. "Poslechnou Rosenkranz, nekřičej tak na Něj. Věřej mi, po dobrym se s Ním líp domluvěj."

Požehnanou neděli i dny následující přejí bratři Premonstráti z Doksan

P. Wolfgang a P. Zdík.