Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. 11. 2020

Nedělní slovo - 8. listopadu

32. neděle v liturgickém mezidobí

1. ČTENÍ - Mdr 6,12-16

Čteme jednu z nejmladších knih Starého zákona (1. stol. př. Kr.). Kniha vznikla nejspíše mimo Izrael v diaspoře a měla sloužit jako povzbuzení pochybujících židů. Od 6. kapitoly začíná chvála moudrosti. Ta je zde tajuplně zosobněna (podobně Př 9; Sir 24), je nám darem Božím i partnerem v dialogu, je však třeba ji hledat.

Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.

ŽALM 63

Touha po Bohu povzbuzuje člověka, aby upnul k Pánu svoji mysl i srdce. Nevychladne ani v noci, protože Bůh stojí za takové hledání.

Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hledám, – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.

Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, – mé rty tě budou chválit.

Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, – plesajícími rty zajásají ústa.

Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, – v nočních hodinách budu na tebe myslet. – Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých křídel jásám.

2. ČTENÍ - 1 Sol 4,13-18

Čteme z nejstaršího novozákonního textu druhou část. Svatý Pavel napomínal k věrnosti a nyní odpovídá na dotaz na posmrtný život položený zřejmě adresáty listu. Jde o doklad nejstarší vrstvy víry křesťanů v posmrtný život.

Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví. Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.

EVANGELIUM - Mt 25,1-13

V 24. až 25. kapitole Matoušova evangelia Ježíš mluví k učedníkům o konci světa (eschatologické otázky). Jde o poslední Pánovu řeč na veřejnosti. Čteme první ze tří velkých podobenství o příchodu Krista na konci věků. Připomeňme, že při tradiční židovské svatbě šel ženich nejprve do domu nevěsty a „vyjednával“ podmínky svatby s otcem nevěsty, pak si ji teprve mohl odvést. Šlo o slavnostní akt, mohl tedy trvat dlouho. Družičky čekaly venku.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‘Ženich je tady! Jděte mu naproti!’ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‘Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.’ Ale prozíravé odpověděly: ‘Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.’ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‘Pane, pane, otevři nám!’ On však odpověděl: ‘Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.’ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

K ZAMYŠLENÍ

Role panen (družiček) byla role radostná. Doprovázely ženicha, a protože byl zvykem noční průvod, tak vlastně na nich záleželo, jestli někde bude klopýtat, jestli někde zbloudí a jestli to bude pěkný světelný průvod. Věděly, že to trvá dlouho, že ženich přichází obvykle hodně pozdě. Jejich jedinou starostí byla péče o lampu – aby byla v pořádku a aby bylo dost oleje.

Proč ty pošetilé panny selhaly? Možná byly příliš zaujaty věcmi kolem a proto ztratily ze zřetele ženicha. Večer byl dlouhý, bavily se a povídaly – až začaly podřimovat. Celý ten večer jim mohlo dojít – občas se podívám na svoji lampu: vidím, že olej ubývá – ty druhé mají olej v zásobě – rychle ho půjdu dokoupit. Nebyly vnímavé pro znamení. Byly zaujaty jinými věcmi. Byly bdělé pro někoho jiného než pro ženicha.

Zkusme si všimnout naopak těch prozíravých. Byly pečlivé, ze zřetele ženicha neztratily, těšily se na nej a jejich štěstím bylo, že na svatební hostině bylo místo i pro ně. Byly si vědomi své služebné role i své důstojnosti. Jejich odpověď na prosbu „dejte nám“ se nám může zdát trochu tvrdá: „Nemůžeme!“ Byla to ale moudrá. Věděly, dokázaly si dobře spočítat, že nakonec nezbyde nikomu – ani nám, ani vám – a celý náš průvod bude jedna velká tma.

Výzva dnešního evangelia je:

  • Připravit si pro ženicha dost oleje… myslet na ženicha, těšit se na něj, promýšlet vše, co s ním souvisí, učinit se pro něho a jeho svatební hostinu krásným/krásnou.
  • Bdělost! Chce se tím vyjádřit připravenost a pozornost; zaujatost pro Ježíše – ženicha a jeho příchod. Srovnejme kolikrát v životě jsme takto bdělí pro věci světské?

Představuji si příchod Krista jako jeho příchod na svatební hostinu, nebo jako něco, před čím se musíme třást a mít hrůzu? Ježíš chce, abychom se na něj těšili, tak jako se ženich těší na nevěstu a nevěsta se těší na ženicha. Ježíš nás učí modlit se za jeho brzký příchod „Přijď království tvé“ a přeje si, abychom k němu volali s jistou nedočkavostí „Maranatha, přijď Pane Ježíši!“ Jak smutné až tragické by bylo, kdyby skutečně nastal den jeho příchodu, ženich by dorazil na svatbu a zjistil, že jeho nevěsta – církev – po něm vůbec netouží. (z premonstrátských pramenů)

Příloha

Dopis biskupa Mons. Zdenka Wasserbauera, delegáta pro duchovní službu u Policie České republiky

Vážení spolubratři kněží a jáhnové, milí přátelé,

     obracím se na Vás všechny jako biskup - delegát ČBK pro duchovní službu u Policie ČR, spolu s policejním kaplanem plk. Jiřím I. Laňkou.

     Celá společnost i naše církev prožívá od jara tohoto roku v mnoha ohledech těžké a náročné období. Mnohému se postupně učíme a jednotlivé věci vylepšujeme.

     Do této již dost napjaté situace bohužel vstoupily v posledních týdnech také nové teroristické a vandalské útoky, při kterých se útočilo i na naše kostely a v nich umírali nevinní lidé.

Šokoval nás brutální útok v bazilice Notre Dame v Nice. Násilná událost, která se v minulých dnech odehrála v naší republice blízké Vídni, zasáhla mnohé osoby a vyvolala vlnu strachu. Bohužel je to jeden z cílů, které si takto jednající jedinci vytyčili: způsobit ztráty na životech a vyvolat strach a paniku. Dotýká se nás to o to více, že čin úzce souvisí s nábožensky důležitým objektem.

     Informoval jsem se, že Policie ČR nedisponuje v tuto chvíli žádnými informacemi o tom, že by podobný útok hrozil u nás, nicméně je dobré si připomenout základní pravidla bezpečnosti a obezřetnosti.

     Buďte, proto prosím pozorní ke svému okolí. Všímejte si osob, které se pohybují ve Vaší blízkosti. Věnujte pozornost jejich chování. Taktéž prosím, nebuďte lhostejní k odloženým zavazadlům, krabicím či jiným objemnějším předmětům neznámého původu. Pokud byste pojali podezření, že někdo nebo něco není v pořádku, volejte co nejrychleji tísňovou linku Policie ČR 158. Neobávejte se tohoto kroku, policisté jsou tu od toho, aby podobná oznámení se vší opatrností ale zároveň důležitostí a profesionalitou prověřili. Důvěřujte svému instinktu vycítit nebezpečí a nepodceňujte ho.

     Prosím Vás, abyste tuto výzvu vyvěsili na kostelní nástěnky, internetové stránky či jinou vhodnou formou zveřejnili. A až to bude možné a věřící se vrátí na bohoslužby, seznamte je s tím při ohláškách.

     Svěřujme často v této napjaté době sami sebe i své farnosti a společenství do ochrany Panny Marie. Prosme o pomoc archanděla Michaela, mocného ochránce před zlými úklady. A nepřestaňme nikdy důvěřovat, že náš život je v Božích rukách.

     Děkuji Vám za Vaše nasazení ve službě a vyprošuji Vám Boží požehnání a pomoc!

Mons. ThLic. Ing. Zdenek Wasserbauer, Th.D., pomocný biskup a generální vikář, Arcibiskupství pražské.

A na závěr – židovská ANEKDOTA

Dva Chasidé zhřešili. Dostavila se lítost, i šli oba k rabínovi a prosili, aby jim uložil pokání. Rabín je vyslechl, chvíli přemýšlel a pak pravil: „Těžkého hříchu jste se dopustili. Nasypete si do bot hrách a týden budete v nich chodit.“ Židé učinili, jak poručeno, a po několika dnech se potkali na ulici. Jeden sténal bolestí a sunul se co noha nohu mine, druhý si vykračoval jakoby nic. První praví: „Mně se zdá, že jsi rabína neposlechl. Nasypal sis vůbec do bot hrách?“ „Samozřejmě, ale nejdřív jsem ho uvařil!“ 

Požehnanou neděli i dny následující Vám přejí

bratři Premonstráti z Doksan

P. Wolfgang Karel Horák a P. Zdík Miroslav Jordánek.